Jakub Šofar 

Blázen na hoře 

2013, dybbuk

Už třetí hodinu stojím na Glienicker Brücke, tady si Východ a Západ, nebo Západ a Východ vyměňovaly (je to opravdu neživotné?) svoje lidi. Je ukrutná zima, z Königstrasse občas někdo projede, z Berlinerstrasse nikdo. Tak už mě doprdele vyměňte.

Jedna půlka mostu je tmavě zelená, druhá půlka je světle zelená. Která zelená patřila NATO a která Varšavské smlouvě, to fakt nevím. Pod ním řeka Havola, která se německy píše „Havel“. Klasické zednářské spiknutí! A iluminátské.

Koukám, jestli nemám příliš krátký kalhoty. Aby se to nepletlo, tak Západ byl směrem na východ a Východ směrem na západ. Možná kvůli všeobecnému utajení. 

V Postupimi chcíp pes, i když kousek odsud, vzdušnou čarou tak dva kilometry, se v roce 1945 parcelovala v Cecilienhofu Evropa. Dva západní strejci honili po pažitu bizony a trizony a Stálin si zatím kouřil pěnovku. Když ji dokouřil, tak se Praha ocitla za zdí. 

Včera jsem vyjel z Wilsoňáku, zrovna v den, kdy Profesor Nepokora sundal navždycky propocené tenisové tričko z radiátoru Vladislavského paláce. V ten den se narodili František Ladislav Čelakovský, Tomáš G. Masaryk, Maurice Ravel, Ivan Lendl. A třeba taky já. Jenže to v tom příběhu nehraje žádnou roli. Naopak.