Recenze: Handkeho dvě knihy připomínají peklo nad Berlínem

Do širšího povědomí se Peter Handke otiskl díky podílu na scénáři filmu Nebe nad Berlínem režiséra Wima Wenderse. To nejpodstatnější rakouský spisovatel přesto nevyslovil ve scénářích pro Wendersovy snímky, ale v dramatech, románech a novelách.

Od jedné ze svých prvních knih Úzkost brankáře při penaltě až po poslední Velký pád vyklenul podivuhodnou duhu, poskládanou především z těch temnějších odstínů barevného spektra. Oba tituly nyní vyšly v českém překladu.

Téměř všechny Handkeho romány jsou jakýmsi náhledem do intimního deníku jeho fiktivních hrdinů – nemožných figur, které jsou neustále v pohybu. Na cestě, která se ale nebezpečně často podobá kruhu.

Jde nezřídka jen o fragmenty postav, povlávajících přeludů, nicméně dostatečně reálných v jejich absurdních až vykolejených činech a gestech, v příbězích jejich každodenního života, v banálních anekdotách, jichž jsou samy příčinou. Handke své postavy používá jako odraznou plochu, jako zrcadla odrážející svět.