Hrál jsem i s Panenkou, říká básník a otec happeningu Eugen Brikcius

Když básník a umělec Eugen Brikcius před 20 lety vydával sebrané spisy, odevzdal své rukopisy Památníku národního písemnictví, načež nastoupil do balonu a symbolicky jím odletěl až k českým klasikům na Slavín. Nyní nakladatelství Větrné mlýny vydává Brikciusovy spisy podruhé, nejen s jeho básnickou tvorbou posledních let, ale konečně i se scénáři jeho happeningů.

Takzvaný eugeniální básník, „posedlec podivnostmi“, jak jej kdysi tituloval Sergej Machonin, už přitom do veřejného prostoru vstupuje zřídka. Ve svých 71 letech pořádá literární výlety po Praze, organizuje komorní čtení s herečkami představujícími jeho múzu a čerstvě si zvyká, že z něj rakouský spisovatel Josef Haslinger učinil literární postavu. „Potkali jsme se ve vídeňském Café Hawelka, kde jsem Haslingerovi předčítal své verše. Asi si s nimi natolik nevěděl rady, že ze mě udělal postavu, která v jeho románu Jáchymov recituje báseň o Velkém bratrovi,“ vypráví Brikcius.

Chodíte se svými verši i do pražských kaváren?

Pořád žiji střídavě ve Vídni a v Praze, ale když tu jsem, chodím do obnovené pivnice U Bansethů, té autentické haškovské hospody. Ve Švejkovi jsou o ní dvě zmínky a v obou Švejk dostane zle natřískáno. Už bez literárních důvodů jsem si oblíbil sardinskou vinárnu Bacco v Bělehradské ulici a s básníkem Karlem Šiktancem jsme se setkávali v dnes už zavřeném podniku Víno déjà vu na Maltézském náměstí. Tamní půvabné servírce Pétě jsem na místě dokonce složil báseň, jako to dělával Nezval. A poněvadž v té básni se praví, že Nezvalovi se z úst kutálely perly, Péťa odvětila: „Vám se také kutálejí!“