Su Tchung

Manželky a konkubíny 

2014, Verzone, přeložili Zuzana Li a Denis Molčanov

Lotos bylo devatenáct let, když v nosítkách překračovala práh domu Čchen.

Byl podvečer a čtyři venkovští nosiči ji dopravili západními vrátky do zahrady. Služebné zrovna u studny máčely starou vlnu.

Viděly, jak se nosítka tiše prodrala měsíční brankou a vystoupila z nich studentka v bílé haleně a černé sukni. Pomyslely si, že se ze studií v Pej-pchingu vrací první slečna Čchen, a vykročily ji přivítat.

Když však uviděly vyčerpanou a zaprášenou tvář studentky, poznaly, že to není ona. Ten rok nosila Lotos vlasy zastřižené krátce pod uši s vetkanou modrou saténovou stuhou. Obličej měla oválný, nepoužívala pudr, přesto byla její pleť světlounká.

Vystoupila z nosítek na trávu a spěšně se rozhlížela kolem sebe, za černou sukní vykukovala proutěná cestovní truhla. V podzimním slunci vypadala tence a průsvitně, téměř neskutečně, jako figurka vystřižená z papíru.

Zvedla ruku, aby si otřela pot z čela, a služtičky si udiveně všimly, že nepoužila kapesníček, ale jen rukáv, což v nich zanechalo první hluboký dojem. 

Lotos přešla ke studni a řekla Husičce, která tu propírala vlnu: Chci se opláchnout, tři dny jsem si nemyla obličej.

Husička jí ze studny vytáhla vědro a dívala se, jak Lotos do vody zanořila tvář. Její prohnuté tělo se lehce zachvělo, jako když se rozezvučí pásový bubínek.

Chceš mýdlo? zeptala se.

Lotos neodpověděla.

Voda je ledová, řekla zase.

Lotos stále neodpovídala.

Husička se s úsměškem podívala na ostatní služky a rukou si zakryla pusu. Všechny usoudily, že k Čchenům přijela nějaká chudá příbuzná. Uměly celkem přesně odhadnout postavení každého hosta.

V tu chvíli se Lotos prudce otočila. Na jejím čistém obličeji se najednou zračilo mnohem více duchaplnosti a její obočí, tenké a černé jako uhel, se zvlnilo nevolí.

Přejela Husičku pohledem. Co se hloupě chichotáš a nejdeš vylít vodu?

Husička se stále uculovala. Kdo jsi, že si tak vyskakuješ?

Lotos ji prudce odstrčila, vzala svůj proutěný kufřík a odcházela od studny. Po pár krocích se otočila a řekla: Kdo jsem? To brzy poznáte. 

Druhý den už všichni věděli, že si starý pán Čchen přivedl čtvrtou ženu. Ubytovali ji v jižním křídle zadní zahrady hned vedle třetí ženy Korál. Pan Čchen přidělil Lotos za komornou Husičku.

Když šla Husička druhý den za paní, celá se třásla strachy. Se sklopenou hlavou uctivě pozdravila, ale Lotos asi už na včerejšek zapomněla, nebo si snad ani nepamatovala, kdo Husička vlastně je.

Paní měla dnes na sobě přiléhavé růžové hedvábné čchi-pchao, na nohou vyšívané pantoflíčky, do tváří se jí přes noc vrátila barva a vypadala mnohem přívětivěji.

Přitáhla si Husičku k sobě, prohlédla si ji od hlavy k patě a řekla vedle sedícímu Čchen Cuo-čchienovi: Nevypadá špatně.

Pak jí přikázala: Klekni si, podívám se ti na vlasy. Husička si klekla a cítila, jak se jí paní přehrabuje ve vlasech a pečlivě si je prohlíží. Slyšela, jak Lotos říká: Nemáš vši, že? Nejvíc ze všeho nesnáším vši.

Husička pevně semkla rty. Cítila, jak ji ruka Lotos řeže jako ledové ostří. Čím jsou cítit tvoje vlasy? Smrdí. Vezmi si mýdlo a běž si je okamžitě umýt.

Husička se postavila a zůstala stát s rukama svěšenýma podél těla. Čchen Cuo-čchien se na ni přísně podíval: Neslyšelas, co čtvrtá paní říká?

Včera jsem si je myla, namítla Husička. Neodmlouvej, zaječel Čchen Cuo-čchien, když dostaneš rozkaz, máš jít, a dej si pozor, ať jednu neschytáš.

Husička si přinesla lavor vody a pod okrasnou jabloní si myla vlasy. Cítila se ponížená, nenávist ji tížila jako olovo. Polední slunce silně ozařovalo dvě pláňky, mezi nimiž na šňůře povlávala černá sukně a bílá halena čtvrté paní. Husička se opatrně rozhlédla kolem sebe.

Zadní zahrada byla tichá a prázdná, nikde ani živáčka. Popošla ke šňůře se sušícím se prádlem a plivla na bílou halenu, pak plivla i na černou sukni. 

Pan Čchen měl ten rok oslavit úctyhodných padesát let. Jeho sňatek s Lotos se odehrál téměř v tajnosti. Ještě v předvečer příchodu čtvrté konkubíny neměla jeho právoplatná manželka Jü-žu o ničem ani potuchy.

Když k ní na druhý den vedl Čchen Cuo-čchien Lotos, aby se představila, zrovna v buddhistické svatyni odříkávala sútry. To je první paní, řekl Čchen.

Lotos předstoupila a chystala se paní náležitě pozdravit, když vtom se buddhistický růženec paní Jü-žu přetrhl a korále se rozkutálely po podlaze. První paní odsunula vyřezávané mahagonové křeslo a začala korále sbírat. Přitom si mumlala zaříkání: Hřích, stal se hřích.

Lotos jí chtěla pomoct, ale paní Jü-žu ji jemně odstrčila a jen opakovala: Hřích, stal se hřích. Ani se na Lotos nepodívala.

Lotos sledovala obtloustlé tělo první paní, jak na vlhké podlaze sbírá korále, a v duchu se musela smát. Podívala se na Čchen Cuo-čchiena. Ten řekl jen: Dobrá, půjdeme.

Když Lotos vycházela ven z buddhistické svatyně, chytila Čchena za paži: Vypadá tak na sto let, to je tak stará?

Čchen neodpověděl.

Ona je buddhistka? To takhle doma odříkává sútry? zeptala se zase Lotos.

Jakápak buddhistka, jen nemá co na práci, tak si krátí čas a fušuje mnichům do řemesla. 

U druhé paní se Lotos naopak dostalo vřelého přijetí. Obláčka přikázala komorné, ať přinese melounová, slunečnicová a dýňová semínka a různé druhy kandovaného ovoce, že Lotos pohostí. Posadily se a Obláčka začala povídat o semínkách, jak tady nesežene kvalitní. Já loupu jen ta, která si nechám vozit ze Su-čou.

Lotos u Obláčky rozlouskala tolik semínek, že se jí z toho dělalo zle. Neměla tyhle pochutiny ráda, a nechtěla to dát najevo. Po očku pokukovala po Čchen Cuo-čchienovi a naznačovala mu, že by už ráda odešla, ale ten jako by se tu chtěl zdržet, nevěnoval jejím pohledům nejmenší pozornost.

Lotos z toho usoudila, že Čchen Cuo-čchien nachází v Obláčce zalíbení, a podvědomě si začala prohlížet její tvář i postavu. Vyzařovala určitou ženskou něhu a mírnost, kterou ani jemné vrásky a povadající pleť nepřekryly, a v jejích pohybech a gestech byla lehká grácie dam ze vznešených rodin.

Lotos si pomyslela, že ženy jako Obláčka si umí muže snadno získat, a v ostatních ženách přitom nevzbuzují nenávist. Lotos ji hned začala oslovovat drahá sestro. 

Ze všech žen rodiny Čchen ubytovali Lotos nejblíže ke komnatám Korál, přesto ji Lotos spatřila až jako poslední.

Už předtím slyšela, že třetí paní je nevídaná krasavice, a velmi se s ní toužila setkat, ale Čchen Cuo-čchien ji tam nechtěl vzít. Máš to blízko, běž sama, řekl.

Byla jsem u ní, namítla Lotos, komorná říkala, že paní onemocněla, zastoupila mi cestu a nechtěla mě nechat vejít.

Vždycky onemocní, když jí není něco po vůli, odfrkl si Čchen Cuo-čchien. Chce se mi dostat na kobylku, dodal.

To ji necháš? ptala se Lotos. Čchen mávl rukou: To tak, zapomeň, žena muže nikdy neovládne. 

Lotos došla k severnímu křídlu a všimla si, že Korálino okno je zataženo růžovou vyšívanou záclonkou a z pokoje vychází omamná květinová vůně. Lotos se na chvíli zastavila u okna a najednou pocítila nezadržitelnou touhu tajně nahlédnout dovnitř.

Se zatajeným dechem polehounku odhrnula záclonu a div že při tom pohledu nevypustila duši. Za záclonkou se skrývala Korálina tvář, hleděla na ni. Jejich pohledy se setkaly. Všechno se to odehrálo v kratičkém okamžiku, Lotos hned vyděšeně utekla. 

Večer přišel Čchen Cuo-čchien k Lotos strávit noc. Lotos mu vysvlékla šaty a chtěla mu pomoct obléct noční úbor, ale Čchen řekl: Nenosím noční úbor, spím rád nahý.

Lotos odvrátila pohled a potichu řekla: Jak si přeješ, ale raději se na noc obleč, nebo se nachladíš. Čchen se rozesmál. Ty se nebojíš, že se nachladím, ty máš strach podívat se na můj holý zadek.

Já se nebojím, řekla Lotos. Když otáčela hlavu, na tvářích měla ruměnec. Bylo to poprvé, co se přímo setkala s manželovým tělem.

Čchen vypadal jako posvátný jeřáb, byl hubený a dlouhý, jeho genitálie byly napnuté jako luk. Lotos se zatajil dech. Jak to že jsi tak hubený? zeptala se.

Čchen vylezl na postel pod hedvábnou přikrývku a řekl: To ony mě vysály. 

Lotos se otočila, že půjde zhasnout světlo, ale Čchen ji zadržel: Nezhasínej, chci se na tebe dívat. Když zhasneš světlo, nic neuvidím. Lotos jej pohladila po tváři a řekla: Jak chceš, já ničemu nerozumím, ať je po tvém. 

Lotos jako by se propadla z výšiny do jakýchsi temných hlubin, bolest a mdloba doprovázely pocit uvolnění. Podivné bylo, že před očima stále viděla Korál, její nebývale spanilá tvář také tonula v jakési temnotě.

Je divná, řekla Lotos.

O kom mluvíš?

Třetí paní, dívá se na mě za záclonou.

Čchen Cuo-čchienova ruka se z jejího prsu přesunula na ústa: Nemluv, teď nemluv.

V tu chvíli někdo dvakrát tichounce zaťukal na dveře. Oba se lekli. Čchen zavrtěl hlavou a zhasl světlo.

Po chvíli se ťukání ozvalo znovu. Čchen Cuo-čchien vyskočil a zlostně zařval: Kdo je?

Za dveřmi se ozval bázlivý dívčí hlásek: Třetí paní je zle, volá pána k sobě.

Nesmysl, vymýšlí si, řekni jí, že už spím, řekl Čchen.

Hlásek za dveřmi opakoval: Třetí paní je velmi zle, je to vážné, nutně tě potřebuje, říká, že brzy umře.

Čchen se na posteli posadil a chvilku se rozmýšlel, přitom si mumlal: Zase vyvádí.

Když Lotos viděla jeho váhání, jemně do něj strčila a řekla: Však běž, co když opravdu umře. 

Tu noc se už Čchen Cuo-čchien nevrátil. Lotos pozorně naslouchala, co se v severním křídle šustne, ale zdálo se, že je tam klid. Jen červenka na granátovníku několikrát posmutněle hvízdla, ve vzduchu po ní zůstala chladná vzdálená ozvěna.

Lotos nemohla usnout, mísilo se v ní zklamání a melancholie. Když druhý den brzy ráno vstala a šla se upravit, všimla si, že se s její tváří udála zvláštní proměna: pod očima měla tmavé kruhy.

Lotos už věděla, co je Korál zač, ale když viděla Čchen Cuo-čchiena vycházet ze severního křídla, stejně mu šla v ústrety a ptala se, jak se daří třetí paní. Zavolali jste jí doktora?

Čchen Cuo-čchien v rozpacích zavrtěl hlavou.

Vypadal unaveně, ani nepromluvil, jen chytil Lotos za ruku a něžně ji pohladil.