O autorské exhibice nebývá navzdory prosívání dramaturgů na žádném festivalu nouze.

O to sympatičtější je, když se filmař, jehož tvůrčí naturel byl prozatím spíš exhibicionistický, ztiší a síly napne k zachycení nijak nedramatického životního stavu svých hrdinů.

Jako se to povedlo Martinu Duškovi v záměrně poeticky mlhavě nazvaném dokumentu K oblakům vzhlížíme, který byl jedním z patnácti filmů v karlovarské dokumentární soutěži. Avizovaný je sice jako film o tuningu, fenoménu, kdy lidé investují čas a peníze do zvelebování svých aut, o žádné celoplošné mapování subkultury ale nejde. Dušek se pokouší o něco skromnějšího a ambicióznějšího zároveň.

Zbývá vám ještě 90 % článku