Fenomén slovenského písničkářství se jmenuje Katarzia. Havel byl i náš, říká

Nemohly tušit, děti oklahomské z katolických škol, proč jim americkou hymnu před fotbalovým zápasem zpívá právě Slovenka. Tehdy, v šestnácti letech, na krku čerstvě s pokutou za zkracování sukně u povinné školní uniformy, si tu příležitost vyprosila u ředitele, přestože slovům pořádně nerozuměla a nabiflovala se je pár minut předtím u dámských toalet.

Necelých deset let nato je z dívky řečené Katarzia fenomén česko-slovenské hudební scény, svéhlavá, neuříditelná písničkářská solitérka, která od španělky rytmizuje místy až rapované songy o svém dospívání a zjevně přitom mluví o celé své generaci. Bude tomu tak i ve středu v areálu Tiskárna na Vzduchu v pražské Stromovce a ve čtvrtek v brněnské Flédě, kde Katarzia vystoupí "se svými frajery", tedy kytaristou Michalem Tölgyessym a bubeníkem Mariánem Slávkou.