Marka Míková

Mrakodrapy

2012, Argo

Tak jdem!

„Tak jdem,“ řekl táta a vzal Lucku za ruku. „Můžem si zpívat!“

A hned se do toho pustil: „Chodím po Broadwayi hladov sem a tam, tam a sem, chodím po Broadwayi hladov sem a tam, tam a sem…“

Nezpíval, on řval, řval jako na lesy, a Lucka se styděla, jako každá holka nebo kluk, jejichž táta nahlas zpívá na ulici, a ještě ke všemu na ulici v New Yorku. Lilo jak z konve a táta nepřestával zpívat. Za ruku ji držel dost pevně a ještě tou rukou pohupoval v rytmu písně. Kráčel svýma dlouhýma nohama po Broadwayi a Lucka s ním stěží, ale opravdu jen stěží držela krok.

„Tati… tati… nežeň tolik,“ úpěla.

„Singi jau jau jupi jupi jaaau…“ vyl táta a Lucka zuřila. Když táta udělal jeden krok, ona udělala tři, skoro vedle něj běžela.

„Tati…“

„Singi jau jau jupi jupi jau…“ pokračoval táta ještě hlasitěji a Lucka to vzdala. Plápolala za tátou a přitom se snažila rozhlížet kolem sebe, protože všechno bylo tak jiné a tak velké. Hlavně ty domy. Ty vysoké domy, které sahaly až k mrakům. Zakláněla hlavu, aby dohlédla nahoru na střechy. Taková výška. Skoro dostávala závrať, ale nemohla se odtrhnout. Kolik můžou mít pater, napadalo ji, tak ráda by je spočítala, kdyby jí táta dopřál alespoň chvililičku.

„Tati, tati… co to je?“ křičela na tátu, aby ji vůbec slyšel, a hlavně aby přestal alespoň na chvíli zpívat.

„Co co je?“ zeptal se, aniž přestal zpívat.

„Ty domky.“

„Jaký domky?“ stačil se zeptat v nádechu mezi slokami. „To jsou mrakodrapy, holčičko,“ dodal pak a pokračoval ve zpěvu z plných plic.

„Moje černé děti mají stále hlad, stále hlad…“

„To nemyslím,“ řvala Lucka, protože ji dost naštvalo, že si táta může myslet, že se ptá na mrakodrapy. „Myslím ty malinký domečky nahoře na střeše, přece. Vidíš to? Vidíš je, tati?“

„No jo, vidím… to jsou ty… no, víš co… ty…“

„Co?“

„No ty…“

„Co ty?“

„No vodojemy přece, to nevíš?“

„Nevím.“

Vyvracela hlavu nahoru, aby si ty malé kulaté domky se stříškou mohla dobře prohlédnout.

„A já pevně věřím, že zas přijde den, přijde den…“ pokračoval táta další slokou.