Hermann Hesse

Radosti zahradníka

2012, Argo, přeložil Vladimír Tomeš

Pro toho, kdo má zahradu, je teď načase, aby pomýšlel na spoustu jarních prací. To pak člověk zadumaně chodí po úzkých pěšinkách mezi záhony, jsou prázdné, se zbytečky žlutavého sněhu na severních okrajích, a nevypadají ještě vůbec jarně.

Na lukách, při potocích a u teplých, strmých vinohradů už ale zeleně pučí všelijaký život, s plaše radostnou chutí do života postávají v trávě první žluté luční květiny a dětsky vykulenýma očima vyhlížejí do tichého světa plného očekávání. Na zahradě je však kromě sněženek všecko ještě mrtvé; tady jaro zmůže samo jen málo a holé záhony trpělivě čekají na obdělání a semeno.

Lidem na vycházce a nedělním obdivovatelům přírody, těm je nyní zase hej; mohou se jen tak loudat a zálibně hledět na ten div vzkříšení. Vidí zeleň luk, vyzdobenou prvním kvítím jako pestrou výšivkou, a stromy posázené pryskyřičnatými pupeny, uřezávají si snítky se stříbrnými kočičkami, aby si je pak vystavili doma v pokoji, a na veškerou tu nádheru se dívají v blahém úžasu nad snadností a samozřejmostí, s jakou všecko v pravý čas přichází, pučí a rozkvétá.

Uvažují o tom sice, ale žádné starosti je při tom netísní, vždyť vidí jen to, co tu zrovna v danou chvíli je, a nemusejí se obávat ani nočních mrazů, ani housenek a myší a kdejaké jiné úhony.

Ti, kdo mají zahradu, žádnou takovou pohodu v téhle době neprožívají. Přecházejí od jedné věci ke druhé a zjišťují, že promeškali leccos, co se dalo udělat ještě v zimě; připomínají si, co tu má letos všecko vyrůst, starostlivě zkoumají záhony a stromy, jimž se loni nevedlo, přepočítávají zásoby semen a hlíz, prohlížejí i zahradnické nářadí, no vida, násada rýče je zlomená a nůžky na větve zrezivělé. – Přirozeně to takhle nevypadá u všech. Zahradníci z povolání mysleli totiž na tuhle práci po celou zimu a na všechno je výtečně vyzbrojeno také mnoho přičinlivých amatérů a moudrých hospodyň.