Roberto Saviano

Pojď se mnou pryč

2012, Paseka, přeložila Alice Flemrová

V rukou držím italskou vlajku. První italskou vlajku, ještě z doby, než na ni doprostřed našili erb savojské dynastie. Líbí se mi cítit ji na bříškách prstů, jelikož si myslím, že je to něco víc než symbol. Každá vlajka je symbol, symbol, k němuž se hlásí národy. Ale tahle vlajka není jen symbol, předmět, jehož úkolem je představovat jednotu země. Tahle vlajka, a rád to připomínám zejména jako Jižan, představuje také ideu země, která se zrodila ze snu. Je to stopa jednoho snu.

Za krví, vzpourami, postavami, daty máme my Italové i jisté bohatství: na rozdíl od toho, co se stalo ve Španělsku, ve Francii, v Německu, bylo sjednocení Itálie sen, nejen pouhý plán, nejen dohoda mezi šlechtici. V Mazziniho mysli, v Pisacaneho přednáškách, ve snech stovek a tisíců republikánských myslitelů, zastánců myšlenky sjednocení, nebyla sjednocená Itálie pouhým spojením zeměpisně blízkých regionů a ani, jak se stalo v jiných zemích, domluvou mezi šlechtou či mocenskými skupinami.

V hlavách oněch mužů bylo sjednocení Itálie jediným způsobem, jak osvobodit italský lid od poroby po třech staletích cizí nadvlády. Cestou musela být jedině jednota, a proto se pro ně vlajka stala symbolem možnosti zbavit se utrpení, bídy, bezpráví. To byl jejich sen.

Je zřejmé, že ta veliká hloupost, kterou v posledních letech slýcháme a podle níž by rozdělení země byl způsob, jak ji posílit, není jen výraz krátkozrakosti, ale je taky historicky nepřípustná. Když se díváme na mapu Itálie z období před sjednocením, Sardinské království by bylo jen malým královstvím pod nadvládou Francie. Bylo by francouzskou periferií. A co jiného by byla Lombardie a Benátsko, ne-li rakouská periferie? A papežský stát uprostřed? Jen symbolický stát.

Bez sjednocení Itálie by se z nás i dneska zase stala něčí periferie. Centralizace a sjednocení země měly jiné ideály, jiný plán: „Sami rozhodujme o svém osudu.“

Kdo si dnes myslí, že může zemi rozdělit, usiluje jen o krok zpátky, chce nás oslabit, zničit to, co bylo velkým snem: možnost narýsovat jiný osud, spatřit spojení Furlánska a Kalábrie v jediném jazyce, jediné krvi, jediné vlasti.