Christian Bobin

Krokem bláznivým

2012, Dauphin, přeložil Denis Molčanov

Má první láska má žluté zuby. Vešel do mých dvouletých očí, dvouapůlletých. Vplížil se panenkami až do mého holčičího srdce, v kterém si vyhloubil svou noru, hnízdo a brloh. Je v něm pořád, ještě teď, právě teď. nikdo ho nedokázal vystrnadit. Nikdo se nedostal tak daleko.

Svoji milostnou kariéru jsem začala ve dvou letech s tím nejpyšnějším z milenců: ti další mu nebudou sahat po kotníky, ani nemůžou. Má první láska je vlk. Skutečný vlk s kožešinou, zápachem, slonovinově žlutými zuby a očima v barvě mimózy. Třpytky žlutých hvězdiček na hoře černé srsti.

Moji rodiče s křikem vybíhají z maringotky, je už noc, ostatní maringotky se jedna po druhé rozsvěcují, jejich obyvatelé scházejí dolů, klaun, krasojezdkyně, žonglér, ženy a děti, všichni v noční košili, pyžamu nebo nazí do půl těla, volají mé jméno, sklánějí se pod kamióny, jestli jsem se tam náhodou z rozmaru neschovala a pak neusnula, to už se stalo několikrát, vzdalují se, obcházejí náměstíčko téhle vesnice, pořád volají, teď už nevolají, ale hulákají, v oknech nejbližších domů se začíná také rozsvěcovat, místní se zlobí, že prý rušíme noční klid, že zavolají strážníky.

Našla mě moje teta. Postupně všechny obíhá, aby se ztišili, rukou ukazuje, ať jdou za ní, tiše, hlavně v naprosté tichosti: a tak se celý cirkus plíží ke klecím, mříž je pootevřená, já ležím na slámě pozlacené močí s očima zavřenýma, svoji hlavu dvouletého děvčátka položenou na břiše vlčím. Spím. Spím spánkem průzračně blaženým.