Justin Cartwright

Peníze těch druhých

Argo, 2013, přeložil David Petrů

V tomto ročním období je Antibes nejhezčí. Rozkvetou mandloně, moře se zbaví temného stínu, po studených deštích není jako zázrakem ani památky, mistral vyčistil nebe a vysazují se pelargónie. Je cítit, že do Provensálska se po úmorné zimní nudě vrací teplý zemitý život.

Za vkusně odrolenou, pozvolna blednoucí zdí, která chrání vilu Tubal před zraky křiklavě oděných turistů a okounějících kolemjdoucích, se pilně činí tři zahradníci. Jsou to Alžířané, se smutnými, neoholenými tvářemi. Sir Harry Trevelyan-Tubal s oblibou sedá na zahradě. Především má rád vůni pinií a citlivek a závany tymiánu, jež přináší mistral z kopce za domem. Právě mistralu se v těchto končinách často připisuje dobré zdraví.

Od mrtvice před třemi lety má sir Harry potíže s psaním, ale každé ráno nadiktuje dopis pro syna, jež ho zastupuje v bance, a předá mu své pokyny a rady. Kromě toho píše starým přátelům a významným osobnostem světa financí a politiky. Dopisy diktuje sekretářce Estelle a rozesílají se FedExem.

V tuto chvíli sir Harry kráčí po štěrkové cestičce lemované živými ploty, aby letos poprvé posnídal na svém oblíbeném místě na terase, kde už na něj vše čeká na modré provensálské keramice, kterou při neformálních příležitostech upřednostňuje.

Nepatrně za sebou tahá levou nohu – některé dny je to lepší, jindy horší. Na této terase nad zátokou a loděnicí kdysi maloval Churchill a mladý Harry jej u toho sledoval. Navzdory liknavosti levé nohy nepůsobí zdálky jako člověk zasluhující politování. Má na sobě elegantní sako ze světle hnědé látky, které díky vetkaným zlatým vláknům v tom čirém ranním vzduchu téměř pulzuje životem; sako je sebejistě sladěno s vínovými kalhotami a dvoubarevnými jachtařskými mokasíny.

Husté šedivé vlasy částečně zakrývá panamák, jen natolik nepravidelný, aby každý, komu na podobných věcech záleží, poznal, že je to typ Montecristi od kloboučnické firmy Lock & Co., která siru Harrymu klobouky dodává už více než šedesát let. Nic v jeho šatníku, ba v celé vile, nepůsobí nevkusně, lacině nebo vulgárně.

Jakýmsi kouzlem, na němž se nijak nepodíleli bytoví architekti, vila postupnými přírůstky dosáhla stavu dokonalé vytříbenosti. Trevelyanové-Tubalové nejsou zvyklí být se svým okolím jen spokojeni, jsou zvyklí mu vládnout. Jako by se neživé předměty, ne-li sama krajina, podvolovaly jejich vůli a vkusu.

A v jistém smyslu tomu tak skutečně je: krajinu, která nyní působí tak přirozeně, zformoval před osmdesáti lety otec sira Harryho na kamenitém a holém poloostrově.