Jonathan Franzen

Svoboda

2013, Argo, přeložili Lucie a Martin Mikolajkovi

V místních novinách se zprávy o Walteru Berglundovi neobjevily – on a Patty se do Washingtonu odstěhovali již předloni a pro St. Paul už nic neznamenali – ale městská smetánka z Ramsey Hill nebyla vůči svému městu natolik loajální, aby nečetla New York Times.

Podle jedné dlouhé a velmi nelichotivé reportáže v Timesech to Walter ve svém profesním životě v hlavním městě pěkně zpackal. Jeho někdejší sousedé měli jisté potíže sladit přívlastky, kterými ho častovaly Timesy („arogantní“, „povýšený“, „morálně zkompromitovaný“), se vzpomínkami na velkomyslného, usměvavého, růžolícího zaměstnance společnosti 3M, který do práce šlapával po Summit Avenue na kole únorovým sněhem; zdálo se zvláštní, že by Walter se svými vesnickými kořeny, Walter, který byl zelenější než Greenpeace, najednou měl mít potíže kvůli spolčování s uhelným průmyslem a poškozování venkovského obyvatelstva.

Jenže na Berglundových něco nesedělo odjakživa.

Walter a Patty byli průkopníci bydlení na Ramsey Hill – první absolventi vysoké školy, kteří si od chvíle, kdy před třiceti lety na historické jádro města St. Paul přišly těžké časy, koupili dům na Barrier Street. Za svou viktoriánskou zříceninu nezaplatili takřka nic a pak deset let potili krev při její rekonstrukci. Hned na začátku jim nějaký podnikavec vypálil garáž a dvakrát se jim vloupal do auta, než garáž stihli přestavět.

Na prázdný pozemek naproti přes ulici se z okolí sjížděly skupiny osmahlých motorkářů, kteří tam tak dlouho do noci popíjeli pivo Schlitz, grilovali klobásy a túrovali motory, až na ně Patty jednou vtrhla jen v teplákové soupravě a křikla na ně: „Hele, víte, kam s tím můžete?“

Patty by sice nikomu strach nenahnala, na střední a vysoké škole ale vrcholově sportovala, a tak se vyznačovala typickou neohrožeností fanatických sportovců. Od prvního dne v téhle čtvrti působila bezmocně nápadným dojmem. Tlačila kočárek mezi napůl rozebranými autovraky, rozbitými lahvemi od piva a pozvraceným sněhem, vysoká, s culíkem, nemožně mladá, a na kočárku se jí přitom bimbaly síťovky, jako by v nich s sebou vláčela všechny hodiny svého denního programu, za sebou dětmi obtěžkané ranní přípravy na dopoledne plné dětmi obtěžkaných pochůzek, před sebou odpoledne u puštěného rádia, s Velkou domácí kuchařkou, látkovými plenami, spárovacím tmelem a latexovými barvami; a potom pohádku na spaní a kalifornské víno. Už tenkrát byla zosobněním všeho, co se teprve postupně začínalo odehrávat i ve zbytku ulice.

V úplných počátcích, kdy jste se ještě nemuseli stydět, že jezdíte Volvem 240, se společným úkolem Ramsey Hill stalo opětovné osvojení právě těch životních dovedností, které se vaši rodiče utekli odnaučit na předměstí: třeba jak přesvědčit místní strážníky, aby skutečně dělali svou práci, jak ochránit kolo před velmi odhodlanými zloději, kdy se obtěžovat s buzením opilce, který si ustlal ve vašem zahradním lehátku, jak přimět toulavé kočky, aby kadily do dětského pískoviště někoho jiného, a jak poznat, jestli je místní státní škola skutečně natolik příšerná, že se ani nemá cenu snažit o nápravu.

K tomu přibyly další, modernější problémy, jako například: jak je to s těmi látkovými plenami? Stojí za všechnu tu námahu? A je pravda, že si stále ještě můžete objednat mléko ve skleněných lahvích? Je politicky přijatelné dát dítě do skauta? Je bulgur opravdu nutný? Kde recyklovat použité baterie? Jak reagovat, když vás chudý příslušník etnické menšiny obviní, že ničíte jeho čtvrť? Je pravda, že glazura starých jídelních servisů značky Fiesta obsahuje nebezpečné množství olova? Jak důmyslné kuchyňské vodní filtry skutečně potřebujete? Taky vám vaše dvěstěčtyřicítka 
občas nepřeřadí na rychloběh, i když zmáčknete tlačítko? Je lepší dát žebrákům trochu jídla, nebo raději nic? Je možné při práci na plný úvazek vychovat bezpříkladně sebevědomé, šťastné a nadané děti? Nevadí, když se zrnková káva namele večer předem, nebo se musí mlít až ráno? Měl vůbec někdo v historii St. Paul dobré zkušenosti s pokrývačem? A s automechanikem na Volvo? Má vaše dvěstěčtyřicítka taky ten problém se zatuhlým lankem ruční brzdy? A co ten záhadný přepínač na palubní desce, který pokaždé tak hezky švédsky cvakne, ale přitom nic nedělá – na co je?

Ať došlo na kteroukoliv z těchto otázek, vždy jste se mohli obrátit na Patty Berglundovou, aby vám posloužila jako zdroj, jako prosluněná přenašečka sociokulturního pylu, jako milá a vstřícná včelka. V Ramsey Hill patřila mezi několik málo místních manželek a matek na plný úvazek a proslula svou nechutí ztratit dobré slovo o sobě samotné a špatné slovo o komkoli jiném. Tvrdila, že jí každým dnem stoprocentně „usekne hlavu“ jedno z těch vysouvacích oken, u kterých vyměnila stahovací řetízky.