Jean Back

Amatér

2013, Dauphin, přeložil Jiří Šamšula

Paris s´éveille, zpíval Dutronc. Dnes, o Štědrém večeru, bylo město zářícím satelitem z Orientu, bulváry a uličky se třpytily v osvěžujícím světle. Chladivý vánek z východu měl na Erwina tak oživující účinek, že po své noční návštěvě baru Eva nechtěl čekat na tramvaj a vydal se pěšky na předměstí.

Z řeky se linul zápach mokré půdy a již pomalu tuhnoucího hnoje. Erwin náhle odbočil z hlavní ulice a zamířil podél zahrad a oplocených luk ke břehu. 

Ty se tu koupeš? 

Vidíš, ne? 

Dívka močila do rákosí. 

Je nebezpečné se tu koupat. 

Jsem blízko u břehu, řekl Erwin. 

Máš u sebe peníze? 

Moc ne. 

Dívka se napřímila a zapálila si cigaretu. 

Dej mi z toho něco. 

Mám u sebe jen pár drobných. 

Dej mi je. 

Proč bych měl? 

Protože to říkám. 

Ne, řekl Erwin a oblékl se. Dívka měla krátce střižené vlasy a byla mimořádně malého vzrůstu. Sahala Erwinovi jen k prsům. 

Co tu potom děláš, ty pobudo? 

Miluji říční krajinu. 

Pffff, řekla dívka. Říční krajinu! Co je tu k milování? Ryby? Kachny? Až to tu pozítří zamrzne? Jestli chceš, můžeš pomilovat mě. Za padesátku ti to udělám ve stoje. Vleže to stojí dvě stovky. 

Ne, řekl Erwin. Buď mi to uděláš zadarmo, nebo odcházím. 

Zadarmo? Ty ses asi zbláznil! 

Dívka hodila Erwinovi žhavý nedopalek do tváře. Erwin ji udeřil, jednou, desetkrát, stokrát. Dívka se pokoušela křičet a máchala kolem sebe rukama a nohama, ale Erwin si toho ani nevšiml, tak pevně tisknul své koleno na její krk. Až když se na obličeji začaly objevovat modré skvrny a dívka se už nehýbala, posadil se na břeh řeky a naslouchal klapavému zvuku vln, které omývaly rákosí.